Opravdu Ti Vesmír dá to, co si přeješ? Třeba nové auto? Ale v jaké verzi!

Jistě jste už někde slyšeli, že vše je Vesmír a vaše myšlenky také. Vědomě i nevědomě si každou minutou přejeme něco, aby se to splnilo a také aby se to nesplnilo.

Dokonce i kvantoví fyzikové tvrdí, že velkému třesku, který stvořil vesmír a všemu ostatnímu, co se na světě děje, pravděpodobně předcházely myšlenky.

Přečetla jsem několik takovýchto knih a dokonce shlédla dokumentární film Secret z roku 2006 od Autralanky Rhordy Byrne.

Jenže, opravdu tato báchorka funguje, nebo je to jen výmysl zvýšit poptávku na trhu, protože přeci, pokud na to myslíme, chceme to?!

No, rozhodla jsem se to vyzkoušet na vlastní kůži.
Minulý rok jsem si vylepila nástěnku s fotkama, které jsem stáhla z internetu. Sny, které jsem opravdu chtěla. Dívala jsem se na ně každý den a představovala si, jak je mám, jak si na ně můžu sáhnout a jaký je to pocit.

A jelikož je Vesmír vtipálek a já jsem si přála špatně, tohle jsem dostala!

1.  Přála jsem si být na titulní straně magazínu, mít pár svých stran a ať je to do pár měsíců prosím!

           

Jak to dopadlo?

Ano, byla jsem na titulní straně časopisu a dokonce jsem měla pár svých stran a to dokonce myslím do dvou měsíců, 

ALE

-Tento časopis byl jen internetový a na stranách jsem měla malé fotografie.

Specifikujte vše do detailů!

2.Přála jsem si dostat nabídku na focení v Chorvatsku od nejlepší fotografické školy v České republice, tedy od fotografa, pana Igora Adlera a jeho přítelkyně make-up artistky Venduly Lukasové. V roce 2015.

Tohle mě pobavilo snad nejvíce z mých přání!

Tuto nabídku jsem opravdu dostala a byla jsem z ní úplně paf, protože není jednoduché se dostat do takovéto ligy, mít proplacenou dovolenou a u toho pracovat.

ALE

 - Zrovna v dobu, kdy bych měla dorazit na focení a na celý týden do Chorvatska jsem zrovna měla koupenou letenku do Portugalska za mým přítelem.

Co na to říct?

Specifikujte své přání více než jen dostat nabídku, musí tam být napsané i, že opravdu odjedete, budete fotit.

3.  Budu studovat francouzštinu.

Jak to dopadlo?

Ano, studovala jsem francouzštinu a vše kolem ní,

 ALE v Česku. 

Ach ty detaily, detaily, detaily!!

4. Chci mít Pana Božského a aby mi hladil tak pěkně bříško prosím!:)

 

Pana Božského jsem opravdu dostala, dokonce mi hladí bříško,

ALE 

Pan Božský je z Portugalska a k tomu, když jsem s ním, mám neustálé problémy s břichem.

Specifikovat vše o vašem příteli, odkud má být, jaký má být, ať vás nepodvádí atd.

A také mám plno přání, které se mi splnilo na 100 %, protože jsem postupně začala přicházet, jak si vlastně přát.

Cestovala jsem do Anglie, Francie a Portugalska, mám plno splněných zážitků a...

Další sny na mne čekají a nemůžu se dočkat!

Co na konec napsat?

Na mém příkladu vidíte, že Vesmír a sny fungují.

Nebo to byly jen velké náhody?

No, to už můžete posoudit sami!

Příště Vás seznámím se sedmi typy, jak si správně přát!

Napište mi do komentářů, kdo si už přál a co se mu spnilo:)

                                                                                                                                               

Jak jsem se dostala do finále Miss Liberec a co tomu předcházelo?

                                            Dnes budu mluvit pravdu a nic než pravdu.

"Všichni vidí jen výsledky. Ale nikdo nepomyslí na to, co člověk musel udělat pro to, aby něčeho dosáhl."

Šla jsem ze školy a uviděla plakát, který nabízel casting do této soutěže.
Zastavila jsem se a mé srdce se rozbušilo. Cítila jsem adrenalin až v konečcích mých vlasů a pocit toho, že se bojím.

Přeci se jen podívám na stránky soutěže, to mi nic neudělá.
Přeci jen se podívám na ceny, to mi také nic neudělá.
No a udělalo.

Naštvalo mě to, že se něčeho bojím a přihlásila jsem se!
Znamenalo to ale vyjít  - ze zóny komfortu.


Tyto pocity znám dost dobře. Člověk se ospravedlňuje za všechno, co nedělá. 
Je to jediné východisko z toho, aby se necítil trapně a zavrženíhodně sám před sebou.
Zóna komfortu je přeci lepší! Na člověka nic nevybafne, nemusí řešit situace, kterých se bojí a samozřejmě - neprohraje.

Ale popravdě... Necítíte se živi nejvíce, když překonáte nějakou překážku?
Proč jsme zapomněli na to, že když jsme byli malí, tolikrát jsme spadli, ale vstali jsme a znovu jsme to zkoušeli - a vyhráli sami nad sebou?
Proč se teď cítíme trapně po každém pádu, vyčítáme si ho a bojíme se, co si o nás ostatní lidé pomyslí? Kdo žije můj život? Ty nebo já?

Zatla jsem zuby a v den, kdy byl casting nastoupila do busu.
Jak je možné, že se na mě všichni dívají? Jak je možné, že mě hodnotí? Mé sebevědomí klesalo.
A na castingu kleslo úplně.

Když se nad tím zamyslím, lidi hodnotíme stále, vědomě i nevědomě. Ale když je tomu člověk vystaven a ví, že se hodnotí úplně vše - postoj, hlas a dokonce i vzhled, necítí se popravdě moc dobře.

Kdybych si nedala předsevzetí být yes woman, asi by mě tam už nikdo neviděl.




A víte, co mi ti uličníci provedli? 
Vystavili mě mému největšímu strachu - postavit se před desítky lidí a mluvit do mikrofonu - o sobě!

Asi nemusím popisovat, jak jsem se cítila, když jsem čekala v řadě a mikrofon se ke mě nemilosrdně blížil.
Tento okamžik si budu pamatovat do konce života. Život je přece jen složen z útržků a já budu vzpomínat na to, jak jsem  opět překonala svůj strach a k tomu jako třešničku na dortu mi po pár dnech volali, že mi gratulují k postupu...

To ale znamená, vyjít znovu ze své zóny komfortu a já tomu řekla... YES prosím!

Když vystoupíte ze zóny komfortu, dostanete k tomu i něco navíc. Karma vám vše vrátí. Jako velký dáreček.


Tito lidé, jak holky tak i tvůrci této soutěže mi pomáhají růst rychleji, než kdybych se o to snažila sama.

Právě jsem přijela z třídenního soustředění v Grand hotelu Clarion Zlatý Lev a neuvěřitelně si vážím každé chvilky, kterou jsme spolu strávili. Byla to nejlepší věc, kterou jsem mohla udělat.

Jako vždy, když opustím zónu komfortu.



Ale o soustředění až příště.



A jaký pohled na to máte vy? Kdy jste vystoupili ze zóny komfortu a jak to dopadlo? Napište mi do komentářů abychom mohli inspirovat další lidi!


Zde se můžete podívat na fotky ze soutěže a mého života: https://www.instagram.com/ladinoslav/
Modeling fan page: https://www.facebook.com/Ladina-Photo-model-349042858580637/

Budu Yes man! Teda yes woman pokud dovolíte... A proč?

Jelikož je tu nový rok a já už jsem něco málo za pár měsíců dokázala, byla jsem najednou ztracená. Prošla jsem si vyhořením, seděla u papíru a přemýšlela, co vůbec chci, nebo jaká předsevzetí si dám.

-cesta kolem světa
- pronajímat nemovitosti v Dubaji a po celém světě
- 14 dní na Maledivách
- Lantern Festival - China
- vydělávat měsíčně 500 000 Kč... No přece, abych každý měsíc mohla jezdit na cestu kolem světa, žejo..
- narozeniny na jachtě, kam pozvu mé nejlepší kamarády

Nepřišlo mi to moc. Ale když jsem se později ptala lidí  kolem sebe, jen tak nahodile.. A hele, co ty vlastně chceš prožít v příštím roce? Slyšela jsem samé, nevím, odmaturovat, dostat se na školu, pracovat..

Copak jsem jediná, která si přeje od života více než jen chodit do práce a všechny své příjmy v pár prvních dnech utratit za něco co nepotřebuji a tím kompentovat to, jak jsem nešťastná?

Avšak, je pěkné sepsat si tyto věci a přemýšlet nad nimi, ale jak toho sakra dosáhnout?
Sklesle jsem seděla u facebooku, projížděla zeď a připadala si, že se zařazuji mezi všechny ty lidi a přestávám věřit v to, že se mi mé sny mohou splnit, protože to zkrátka nejde.
Pustila jsem si video od Kazmy a dívala se, jak se jeho studio spiklo proti němu, sebrali mu kartu a poslali ho na cestu kolem světa za sedm dní. Prostě byl donucen vyjít ze své zóny komfortu.

A pak mi to došlo.
Nejde o to, co si přejete, nebo teda jo, ale nejdůležitější je začít. A proč chci být Yes woman?


Je to občas trochu nepohodlný, ale každé velké dobrodružství začíná opuštěním komfortní zóny.
Navíc, když s sebou nic nemáte, nemůžete o nic přijít. Spousta lidí spřádá svoje velké plány na život a mezitím jim utíká mezi prsty. Až bude víc peněz, až bude míň práce, až děti odrostou, až zaplatíme hypotéky, nakoupíme všechny ty krámy, které nepotřebujeme anebo až bude čas.

Pak teprve začneme žít ten život, který chceme. Svět ale na nikoho nečeká a ta osoba, kterou si myslíte, že jste, za chvíli umře. Vzpomeňte si na to, až se vás zase jednou život zeptá, jestli do něčeho jdete nebo ne a buďte trochu Yesmeni. Krom promarněného času není o co přijít. Neumím vám říct, co se stane, ale jednu věc vím jistě. když to nezkusíte, nestane se vůbec nic a riskujte všechno, protože tohle je život a nic více už nebude.