Dnes budu mluvit pravdu a nic než pravdu.
"Všichni vidí jen výsledky. Ale nikdo nepomyslí na to, co člověk musel udělat pro to, aby něčeho dosáhl."
Šla jsem ze školy a uviděla plakát, který nabízel casting do této soutěže.
Zastavila jsem se a mé srdce se rozbušilo. Cítila jsem adrenalin až v konečcích mých vlasů a pocit toho, že se bojím.
Přeci se jen podívám na stránky soutěže, to mi nic neudělá.
Přeci jen se podívám na ceny, to mi také nic neudělá.
No a udělalo.
Naštvalo mě to, že se něčeho bojím a přihlásila jsem se!
Znamenalo to ale vyjít - ze zóny komfortu.
Tyto pocity znám dost dobře. Člověk se ospravedlňuje za všechno, co nedělá.
Je to jediné východisko z toho, aby se necítil trapně a zavrženíhodně sám před sebou.
Zóna komfortu je přeci lepší! Na člověka nic nevybafne, nemusí řešit situace, kterých se bojí a samozřejmě - neprohraje.
Ale popravdě... Necítíte se živi nejvíce, když překonáte nějakou překážku?
Proč jsme zapomněli na to, že když jsme byli malí, tolikrát jsme spadli, ale vstali jsme a znovu jsme to zkoušeli - a vyhráli sami nad sebou?
Proč se teď cítíme trapně po každém pádu, vyčítáme si ho a bojíme se, co si o nás ostatní lidé pomyslí? Kdo žije můj život? Ty nebo já?
Zatla jsem zuby a v den, kdy byl casting nastoupila do busu.
Jak je možné, že se na mě všichni dívají? Jak je možné, že mě hodnotí? Mé sebevědomí klesalo.
A na castingu kleslo úplně.
Když se nad tím zamyslím, lidi hodnotíme stále, vědomě i nevědomě. Ale když je tomu člověk vystaven a ví, že se hodnotí úplně vše - postoj, hlas a dokonce i vzhled, necítí se popravdě moc dobře.
Kdybych si nedala předsevzetí být yes woman, asi by mě tam už nikdo neviděl.
A víte, co mi ti uličníci provedli?
Vystavili mě mému největšímu strachu - postavit se před desítky lidí a mluvit do mikrofonu - o sobě!
Asi nemusím popisovat, jak jsem se cítila, když jsem čekala v řadě a mikrofon se ke mě nemilosrdně blížil.
Tento okamžik si budu pamatovat do konce života. Život je přece jen složen z útržků a já budu vzpomínat na to, jak jsem opět překonala svůj strach a k tomu jako třešničku na dortu mi po pár dnech volali, že mi gratulují k postupu...
To ale znamená, vyjít znovu ze své zóny komfortu a já tomu řekla... YES prosím!
Když vystoupíte ze zóny komfortu, dostanete k tomu i něco navíc. Karma vám vše vrátí. Jako velký dáreček.
Tito lidé, jak holky tak i tvůrci této soutěže mi pomáhají růst rychleji, než kdybych se o to snažila sama.
Právě jsem přijela z třídenního soustředění v Grand hotelu Clarion Zlatý Lev a neuvěřitelně si vážím každé chvilky, kterou jsme spolu strávili. Byla to nejlepší věc, kterou jsem mohla udělat.
Jako vždy, když opustím zónu komfortu.
Ale o soustředění až příště.
A jaký pohled na to máte vy? Kdy jste vystoupili ze zóny komfortu a jak to dopadlo? Napište mi do komentářů abychom mohli inspirovat další lidi!
Zde se můžete podívat na fotky ze soutěže a mého života: https://www.instagram.com/ladinoslav/
Modeling fan page: https://www.facebook.com/Ladina-Photo-model-349042858580637/
Žádné komentáře:
Okomentovat